Adopcia psíka. Rozhodnutie, ktoré zmenia život...

Každý zažíváme občas pocit, že musíme pro naše okolí, naši planetu udělat něco dobrého. Já osobně si nesmírně vážím lidí, kteří z "pocitu" přejdou do akce. Nemusíme být hned eko aktivisti, ale i maličkost může motivovat další lidi. 

Naše dnešní téma je adopce psa z útulku. 

V týdnu jsem si udělala takový malý průzkum, kolik našich fanoušků na FB má pejska z útulku. Hodně! To je informace, která mi vždy vykouzlí úsměv na tváři - nejsme lhostejní! Naše smečka se také rozrostla o "útulkáče". Jmenuje se Lara a je to kříženec plemene podenco (známý také jako ibizský chrt či baleárský chrt). Byla adoptovaná díky spolku, který se stará právě o chrty, podenky a galga. Tímto ještě jednou děkuji organizaci Podenco v nouzi n.z. za jejich skvělou práci. 

1. Adopce pejska by neměla být impulsivní. 

Mě osobně se toto hůře píše, jelikož sama jsem velmi impulzivní člověk, ale toto musí být skutečně promyšlené rozhodnutí. Nemluvím teď o časové nebo finanční náročnosti. Pejsek, kterého si adoptujete, je psychicky nevyrovnané zvíře, se kterým musíte mít trpělivost. 

Co vás může čekat u psa z útulku? 

• stres a strach (auta, lidé, zvířata v okolí, neznáme hluky, neznámé prostředí)
• nemusí mít hygienické návyky
• může být ničitel domácnosti 
• separační úzkost  (souvisí s bodem č.1)

Adopce pejska, kterého za 3 dny vrátíte, protože se může zdát nezvladatelný nemá smysl.  Dříve, než uděláte toto vážné rozhodnutí, poraďte se s přáteli, kteří už pejska adoptovali nebo zajděte do útulku. Rádi Vám poradí s výběrem pejska, který by pro vás mohl být tím správným parťákem. První krok by mohlo být právě společné venčení. 

2. Útulky nejsou lázně

Každý, kdo pracuje v útulku, má jen dvě ruce a dvě nohy. Starat se o přeplněný útulek není med. Je to fyzicky a především psychicky náročná práce. Celodenní koloběh (krmení, venčení, úklid) a stále nové příjmy jim ani nedovolují mít čas pro sebe (rodina a přátelé). Finanční stránka je black list téměř každého útulku. Pokud jste se pevně rozhodli, adopční poplatek za psa je minimum, co pro útulek můžete udělat. Není to špatný úmysl ani podvod. Potřebují zaplatit energie, krmení a veterinární péči svých svěřenců. 

3. Veterinář je kámoš 

Když už jsme došli až sem, tak si pojďme otevřít očkovací průkaz, který Vám dali v útulku. Podívejte se, kdy byl pes naposledy odčervený a očkovaný a klidně si naplánujte cestu k veterináři. Není to nutné, ale pokud doma už máte psí smečku, je to prevence. 

Lara k nám přišla se zánětem v oku, takže návštěvu veterináře máme za sebou. Šrámy, které utrpěla za svůj život, má zahojené a nebrání ji v žádné aktivitě. 

4. Domov sladký domov

Lara byla skoro 1,5 roku v útulku, který se pro ní stal přirozeným prostředím. Měla tam svého parťáka a smečku. Když jsme si jí přivezli, byla smutná, kňučela, nechtěla moc jíst ani pít. Stres z cesty autem a vytržení ze svého prostředí si vyžádalo své. Je to normální situace, která se zlepšuje každý jeden den. Chodili jsme často ven, abychom upevnili hygienické návyky (Lara se nám doma počůrala i vykadila, ale s tím jsme počítali). Během několika dní vše pochopila, je to holka šikovná. Krmení úplně neodmítala, ale žrala málo. Začali jsme si hrát a odměňovat z ruky. Tímto způsobem přijímala krmení velmi dobře. 

5. Socializace ve smečce

Nechci tvrdit, že adopce psa do domova bez zvířat je jednodušší, ale v našem případě se jednalo o pravý opak. V naší domácnosti (smečce) už byli dva psi. Pokud nás sledujete, tak jimi obvykle spamuji naší FB stránku #prenasichmilacikov. Honey a Berry jsou rarášci s dobrou povahou (RR - rhodesian ridgeback). Své postavení ve smečce měli jasné. S příchodem Lary neměli problém. Do smečky zapadla! To s čím jsme nepočítali, byla změna chování u mladšího psa Honeyho. S příchodem Lary ztratil jistotu svého postavení ve smečce. Stranil se nám i Berrymu o Laru neměl vůbec zájem. Museli jsme tedy upevnit jeho postavení. Naštěstí to netrvalo dlouho a za pár dní se Honey srovnal a byl zase super pes. 

Každá adopce je dlouhý proces a určitě nekončí za bránou útulku. Víte, že zhruba měsíc trvá, než se pes adaptuje do nového prostředí? To vše na úkor vašeho pohodlného života. Neznám nic ušlechtilejšího a zodpovědnějšího než je právě adopce psa, ale má své pozitivní i méně pozitivní stránky. Každému z nás to trochu změní život a pevně věřím, že k lepšímu. Ten jejich přiblblý úsměv, spokojený výraz a doživotní vděčnost za to stojí. 

Pokud si netroufáte přímo na adopci, ale pomáhat chcete, neváhejte oslovit útulek ve svém okolí. Budou velmi vděční a třeba Vám to pomůže při rozhodování. Na závěr bych ráda připomněla projekt PODPSA. Tento projekt vznikl při podobném nutkání pomoci. Zrodil se v hlavě umělkyně Martiny K., která je autorkou všech kreseb. Vše dělá ve svém volném čase a bez nároků na honorář. My se snažíme projekt podporovat, protože má smysl. S vaší pomocí pak posíláme peníze potřebným organizacím, útulkům. Děkujeme!